Výtvarný kurz: Ikonopisectví

Slovo „ikona“ znamená řecky „obraz“. Ikonou nazýváme ovšem právě obrazy, spjaté s pravoslavnou duchovností. Jejich význam nespočívá prvotně ve výzdobě chrámů nebo obydlí, ale v živé účasti na praktickém životě lidí. Ikona je vyjádřením modlitby a směruje k modlitbě.

Jakými prostředky toho ikona dosahuje? Není pravda, že každé kvalitní umění přesahuje člověka a míří od duševního k duchovnímu? Je to práce celých generací ikonopisců, kteří v návaznosti jednoho na druhém vytvořili díla, která svým stylem nezviditelňují umělce samé, ale myšlenku, převyšující jednotlivce. Proto každý, kdo se vydá na cestu praktického ikonopisu, nejdříve se obeznamuje s dílem těch, kteří pracovali před ním. Cílem není pouhá nápodoba či vytváření kopií, ale snaha o postupné zvnitřnění, nejen opakovat, učit se sám vidět.

Jaký je hlavní smysl ikony? Hlavní idea, která dává důvod k vytváření ikon je vyjádření víry ve vzkříšení, ve věčný život. Osoby, které se na nás z ikon dívají, jsou obvykle obklopeny zlatem, symbolizujícím věčnost, spočívání v bezčasí. Tváře světců jsou klidné a nevzrušené, byť na některých typech ikon obklopené obrazy z jejich pozemského bytí, plných strádání a často zakončených mučednickou smrtí.

Jak vypadal první prototyp ikony? Prototypem každé ikony je Kristus, podle ortodoxní křesťanské víry člověk i Bůh, který svým vtělením ukázal člověku cestu ke vzkříšení. Za první ikonu bývá považován otisk tváře Krista, který, jak praví legenda, On sám otiskl na plátno, aby takto vzniklý obraz vyléčil nemocného krále Abgara. Tradičně se vypráví, že prvním ikonopiscem byl evangelista Lukáš, který namaloval portrét Ježíšovy matky Marie podle živé předlohy.

Proč ikony přitahují i v dnešní době? Proč, když se řekne středověk, máme pocit, že se jedná o období, které je už lidstvem dávno překonané? Přesto, zadíváme-li se na ikony a všimneme si, jakou atmosféru zprostředkovávají, jaké myšlenky a asociace v nás vyvolávají, cítíme, že jejich středověcí tvůrci se dotýkali něčeho, co my nemáme. Tradiční technika ikonopisu používá pouze přírodní materiály i pomůcky: dřevo, zlato, minerální pigmenty, vejce, česnek, chleba, atd. Samotná malba si všímá především člověka (v jeho duchovním oděvu), schopného vnitřní přeměny po vzoru ikony „Proměnění na hoře Tábor“. Zamyslíme-li se nad podstatou této proměny, pak pojem „obrácená perspektiva“, který bývá užíván v souvislosti s výkladem námětů ikon, začne působit nepatřičně. Jako „obrácená“ se pak může naopak jevit ona domněle správná školní renesanční perspektiva, jejíž zužující se obzor člověka omezuje, zatímco ikona otevírá ono pověstné okno do věčnosti.

  • jednotlivé kroky postupu v ikonopisectví
  • technika vaječné tempery
  • zpracování barev z práškových pigmentů

Lektorka:

Termín konáni:

Možnost přihlášení

Zlatá loď - sleva 5% pro naše studenty - karta v kanceláři Kudy z nudy City Bee

Výtvarné potřeby Zlatá loď: sleva 5% - karta k zapůjčení v kanceláři Praga Prima.