Buďte u toho! Inspirace, nové kurzy, tipy pro vaši tvorbu. Přihlaste se k odběru novinek z našeho ateliéru přímo do své schránky! Zadejte svůj e-mail a zůstaňte v obraze.
Buďte u toho! Inspirace, nové kurzy, tipy pro vaši tvorbu. Přihlaste se k odběru novinek z našeho ateliéru přímo do své schránky! Zadejte svůj e-mail a zůstaňte v obraze.
Smyslem geometrické abstrakce je hledání kvintesence obrazu, tedy jeho podstaty a nejzákladnějších výrazových prostředků. Geometrická abstrakce totiž oprošťuje malbu od konkrétních předmětů a tvarů vnějšího světa a místo toho pomocí geometrických prvků – linií, ploch, barevného rytmu – vyjadřuje základní životní pocit, vztah ke světu nebo ideu. Na první pohled působí chladně, neosobně, až matematicky. Přímky, čtverce, kruhy, pravidelné mřížky. Ale když se podíváme znovu – a trochu hlouběji – objevíme v obrazech geometrické abstrakce ticho, rytmus i jakýsi vnitřní řád, který může být překvapivě osobní a duchovní. Geometrická abstrakce je směrem, který není jen o formě, ale také o myšlence. A právě proto má co říct i dnešním malířům.
Na počátku 20. století se začíná malířství zbavovat popisnosti. Obraz už nemusí napodobovat skutečnost, může být svébytným jazykem barev a tvarů. Vasilij Kandinskij, František Kupka či Kazimir Malevič postupně opouštějí předmětný svět a hledají výraz pro „čistou malbu“. Zatímco Kandinskij směřuje k lyrické, emotivní abstrakci, jiní umělci – jako Piet Mondrian nebo členové ruského konstruktivismu – volí cestu opačnou: cestu řádu, jednoduchosti a geometrie.
Geometrická abstrakce se stává prostředkem k vyjádření univerzálních principů. Není závislá na konkrétním námětu, ale pracuje s formálními prvky – linií, barvou, kompozicí – jako by šlo o hudbu nebo matematiku. V tom spočívá její síla i krása.
Piet Mondrian, jeden z nejvýznamnějších představitelů, začal jako krajinář. Postupně však začal své obrazy zjednodušovat až k základním prvkům – svislým a vodorovným čarám a třem barvám: červené, modré a žluté. Výsledkem byly slavné mřížky, které měly podle něj vyjadřovat rovnováhu a harmonii. Mondrian nevnímal svou tvorbu jako studenou konstrukci – věřil, že pomocí geometrie lze vyjádřit duchovní podstatu světa.
Kazimir Malevič, zakladatel suprematismu, proslul obrazem „Černý čtverec na bílém pozadí“. Na první pohled minimalistické dílo je ve skutečnosti radikálním manifestem – Malevič jím vyhlásil „nulový bod malířství“, odmítnutí reprezentace a začátek nového vizuálního jazyka.
Josef Albers, spojený s Bauhausem a americkou školou modernismu, zkoumal vztahy barev v cyklu „Homage to the Square“. Jeho práce jsou výukovým příkladem toho, jak naše vnímání barvy závisí na kontextu – a jak geometrie může být nástrojem citlivého pozorování.
V době, kdy jsme zahlceni obrazy a ze všech stran atakování neustávajícím vizuálním šumem, může být geometrická abstrakce vítaným odpočinkem. Učí nás soustředit se, hledat řád, promýšlet kompozici. Práce s opakováním, kontrastem, rytmem a barevnou harmonií rozvíjí nejen malířskou techniku, ale i cit pro celek.
Navíc – a to je možná její největší přínos – geometrie osvobozuje. Nemusíme malovat krajinu ani portrét. Můžeme tvořit čistě z vnitřní potřeby – a přitom stavět na pevných základech výtvarného myšlení. Každý čtverec, linie či barevná plocha může být nositelem nálady, úvahy, nebo třeba meditace.
Pro amatérské malíře je geometrická abstrakce skvělým startem i výzvou. Naučí nás pracovat s kompozicí, rozvíjí smysl pro detail i celek. A kdo ví – možná při malování čtverců zjistíme, že hledáme nejen formu, ale právě i onen již zmiňovaný klid a osovobození od příliš složitého světa...
Chcete si geometrii vyzkoušet na vlastní kůži? Máte příležitost již v sobotu 31. května!