Rozhovor s Richardem Nestlerem k jeho výstavě v galerii THE DESIGN

Jak byste popsal velkoformátové kresby a jejich atmosféru?

Velkoformátové kresby jsou vytvořeny na jemném bavlněném papíru, lehce zabarveném do slonové kosti. Kreslím přírodním dřevěným uhlem, který nabízí jedinečnou tonalitu od černých po světle šedé odstíny. Uhel je snadno ovladatelný, což z něj činí jednoduché a intuitivní médium. Kresby jsou však křehké, protože papír je velmi jemný a snadno se poškodí. Uhel se během práce na kresbě pevně nepřichytí k povrchu papíru, lehce se otírá a rozmazává, což vyžaduje pečlivé a opatrné zacházení.

Kresby vyzařují bezčasí a ticho. K tomu přispívá jak monochromatická barevnost úhlů, tak způsob práce se světlem a stínem. Rozdíl mezi difuzním či ostrým osvětlením má zásadní vliv na celkový dojem kresby. Dále si v některých kresbách pohrávám s perspektivou a hloubkou prostoru, vědomě rozmazávám hranici mezi blízkým a vzdáleným, velkým a malým. V jednom objektu můžete mít pocit, že se díváte na k nám blízký předmět, ve kterém záhy objevíte pohled do velké dálky.

Kresby zobrazují jakési přírodní útvary a formy, některé jsou zároveň pozměněny umělými, nepřirozenými strukturami. Tyto struktury mohou symbolizovat stopy civilizace a její zásahy do přírody. Do svých kreseb často vkládám "kompoziční překážky". Některé kresby zůstávají uzavřeným tvarem, který neprozrazuje víc než povrch, jiné jsou neuchopitelné svým tvarem a smyslem. Některé otevírají nové světy, do kterých lze nahlédnout, ale nevede k nim žádná jasná cesta. Tyto světy jsou vzdálené, nedostupné a uzavřené. Zůstávají jen obrazem, kreslenou utopií.

Jaké hlavní myšlenky a otázky ve svých dílech zpracováváte?

Když začínám s novou kresbou, většinou nemám připravený hotový koncept. Mám jakousi neurčitou představu či pocit, co by na papíře mohlo vzniknout, a až v procesu tvorby se do kresby začínají promítat úvahy nebo otázky, které si kladu.

Fascinuje mě například to, že jsme obklopeni téměř nekonečnými prostory s nepředstavitelnými rozměry vesmírů skrývajících nesčetné množství hvězd a galaxií. Věda odhaluje, že jak v makrokosmu, tak v mikrokosmu existují stále další a další rozměry. Prostor se otevírá v obou směrech do nekonečna, což rozostřuje měřítka nám známých proporcí. Malé obsahuje velké a naopak. Je paradoxní, že se cítíme být významní, a přitom jsme zřejmě malí a celkově bezvýznamní. Plujeme na naší planetě vesmírným oceánem, nevědouce kam, nevědouce čím poháněni. Vím, že se tato skutečnost dotýká našich každodenních životů jen velice okrajově, ale nabízí se zde možnost se s tím umělecky setkat a pokusit se o výtvarné vyjádření těžko uchopitelných otázek a myšlenek. Obrazem spojit nespojitelné, zobrazovat nevyslovitelné a nepředstavitelné je, myslím, jedna z výsad umění.

Jak kresby odrážejí Váš pohled na civilizační vývoj a lidskou existenci?

V mých kresbách zdůrazňuji křehkost našeho bytí a současného světa. Zobrazené objekty působí často křehce, nesou zřetelné stopy stárnutí, otření, jsou poškrábané a některé jsou dokonce silně poškozené. Zdůrazňuji pomíjivost všeho - ať už jde o pomíjivost přírody nebo pomíjivost civilizací, včetně té naší vlastní.

Rozhovor s malířem Richardem Nestlerem pro THE DESIGN