Koncem ledna to vypadá v oblasti novoročních předsevzetí asi jako na bojišti po prohrané bitvě. Činky zapomenuté pod postelí, krabička sušenek otevřená na znamení kapitulace, jazykové učebnice zaprášené v koutě. Ano, takhle to prostě chodí.
Ale zamysleme se na chvíli. Jaká předsevzetí vlastně nejčastěji dáváme? Omezit cukr. Míň pít kafe. Přestat kouřit. Začít běhat. Chodit dřív spát. Všechno jsou to věci, o kterých tak nějak víme, že bychom měli. Jenže jsou nám vlastně trochu proti srsti a úplně mimo rámec toho, na co jsme zvyklí a co nám vyhovuje. A tak není divu, že se to brzy zvrtne.
Jenže pak jsou tu sny. Ty si dáváme jinam. Do šuplíku „až bude čas“. Jenže ten šuplík se moc často neotevírá. „Až děti vyrostou.“ „Až budu mít klidnější období v práci.“ „Až si konečně koupím pořádné štětce.“ Jenže znáte to – až = nikdy.
Ale co když letos uděláte něco jinak? Co když místo marného boje se svou (ne)přirozeností prostě popustíte uzdu tomu, co vás opravdu láká? Namísto odříkání si dopřejte. Namísto ubírání přidejte. Přidejte barvy do života!
Pokud vás někdy napadlo, že byste si mohli namalovat svůj první obraz, že vás to odjakživa láká, že máte chuť zkusit si, jaké to je nechat ruku volně klouzat po plátně… tak teď je ten čas. Ne až. Ne potom. Teď!
A víte, co je na tom nejlepší? Jakmile začnete, už se nezastavíte. Nepotřebujete žádnou železnou vůli. Nejde o povinnost. Jde o čistou radost. A právě v tom je rozdíl mezi předsevzetími a sny – sny vás pohltí a vtáhnou do světa, kde zapomenete na čas.
Takže jestli jste letos pohořeli na běhání, dietách nebo ranním vstávání, slavte! Znamená to jediné – máte volné ruce splnit si něco, co je skutečně vaše. Třeba ten sen o prvním obraze… nebo dvacátém. A u nás na kurzech vám s tím rádi pomůžeme.
Zkuste to. Přijďte k nám do ateliéru praga prima a splňte si sen. Možná zjistíte, že to byla ta nejlepší věc, kterou jste letos udělali.